V březnové kapitole našeho seriálu je na řadě Mikulovská vinařská podoblast (4750 ha vinic) s jedinečným terroirem Pálavy, která patří ke zdejšímu vinařství a vinohradnictví, jak k velbloudovi hrby. Mikulovsko je především podoblastí bílých vín. Prioritní postavení zde má Ryzlink vlašský, který je právě odtud považován za nejlepší v České republice, následován Veltlínským zeleným, které svojí mineralitou a pikantní kyselinou může připomínat některá dolnorakouská DAC.
Většina z vás ví, že Mikulovská podoblast jsou také Valtice se střední vinařskou školou založenou již v r. 1873, Lednice se zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity, Perná se šlechtitelskou stanicí, která dala život novým odrůdám Pálava a Aurelius, Sedlec s víny od rybníku Nesyt i Dolní Dunajovice, bývalá největší vinařská obec v ČR.
Opravdovou dominantou této podoblasti je ale CHKO Pálava s Pálavskými vrchy, nepřehlédnutelnými, ať už přijíždíte z kterékoliv strany. Ovlivňovaly zdejší vinohradnictví už od samého počátku pěstování révy vinné a jsou tady vinice natolik ojedinělé, že víno z nich má svůj rozpoznatelný charakter. Dá se po francouzském vzoru hovořit o TERROIR, což je nepřeložitelný termín, vyjadřující souhrn půdních a klimatických podmínek pro růst révy na daném místě. Připočítáme-li k tomu zdejší bílé odrůdy a zkušenosti vinařů, můžeme hovořit o zajímavých a mimořádných vínech. Není proto divu, že se právě tady chystá VOC Pálava, která bude dalším zajímavým příspěvkem do rozmanitosti našeho vinařství a vinohradnictví (viz minulý díl). Pálavské vrchy jsou tvořeny jurským vápencem a půdy vzniklé v bezprostředním okolí jako sedimenty vápenitých jílů po ustupujícím druhohorním moři. Půda má přebytek vápníku, ale nedostatek draslíku, fosforu a hořčíku. Na vápenitých půdách při západním okraji Pálavy se více daří Ryzlinku vlašskému, ve východních polohách s úrodnými návějemi spraše jsou výborné podmínky pro Veltlínské zelené a Rulandské šedé. Dnešní charakteristickou siluetu Pálavy už neodmyslitelně dotváří vodní plocha Novomlýnských nádrží, která ovlivňuje zdejší mikroklima.
V dobách, kdy v těchto nížinných polohách kolem řeky Dyje byly pouze bažiny, probíhala tímto územím nejasná linie hranic vlivu všemocné Římské říše. V mapách zaznamenaná opevněná hranice Limes Romanus byla o mnoho jižněji - na pravém břehu řeky Danubius (Dunaj). A metropolí tehdy nebyla Vindobona (Vídeň) ale Carnuntum, město s 30000 obyvateli, v 21. století už jen městečko obývané 1200 lidmi. Ve 2. století n.l. zřídila X. legie římské armády na vyvýšeném místě u Mušova svoji předsunutou vojenskou stanici, velmi moudře nad plochým bažinatým terénem a s ústupovou cestou směrem na jih. Místní bojovné germánské kmeny narážely na předsunuté římské pozice, ale občas se bojovalo až na samých hranicích říše na řece Dunaj. Proč o tom hovoříme tak ze široka? Většinově přijatým názorem na úplné počátky vinohradnictví u nás totiž je, že révu vinnou k nám přinesli na toto místo (tento kopec) římští legionáři z Legio Decimo Pia Fidelis (tedy z oné X. legie). Tento úsudek se opírá o nález jednoho jediného vinařského nože tvarově a typově podobného římským vinařským nožům z provincií Pannonie a Horní Germánie. Víme však, k čemu byl tento nůž používán? Musela se právě tímto nožem nutně řezat réva vinná? Nemohl být určen třeba k řezání vrbového proutí na pletení košíků či ošatek? Jde o oboustrannou spekulaci, ale ve vojenské stanici byli převážně vojáci a nikoliv rolníci. Réva vinná se s největší pravděpodobností pěstovala na bezpečném území až za Dunajem a nikoliv v blízkosti hranice o kterou se kdykoliv mohlo bojovat... Tato
situace se po Markomanských válkách v první polovině 3. století n.l. sice uklidnila, ale není jisté, jestli dostatečně na to, aby se v tomto kraji vysazovaly vinice. Ty průkazně existovaly až u Dunaje kde císař Markus Aurelius Probus nechal vojskem vysazovat další. Zrušil totiž skoro 200 let starý zákon císaře Domitiana o zákazu výsadby nových vinic mimo území Itálie, z které se víno vyváželo do severních provincií a bylo tak velmi výhodným obchodním artiklem. Císaře Proba, který nechtěl nechat v klidnějších dobách vojsko zahálet a proto ho nutil stavět cesty a vysazovat vinice, legionáři po pár letech na oplátku zavraždili. Nám však po něm zůstala sporná úvaha, že stál u počátku našeho vinohradnictví. Důkazem pro to má být nález jednoho nože z vykopávek, neboť další jiný důkaz o vinohradnictví z té doby již nemáme. Ať už to bylo jak bylo, jisté je, že réva vinná se u nás prokazatelně pěstovala až v 9. stol. n.l. v dobách Velkomoravské říše.
Na to si pojďme připít pravým mikulovským vínem, na které vám, našim čtenářům, poskytneme během celého dubna 2011 slevu 15 % pouze u nás, v MORAVSKÉ VINOTÉCE !!!
(Sleva se bude vztahovat jen na vybraná vína z mikulovské vinařské podoblasti. :)
Autoři: Jakub Adámek a Ing. Luděk Machala
Moravská Vinotéka
